Tvořím, proto jsem.

Mé vzpomínky na první tvoření? Opravdu ty skutečné, ty když zavřu oči a vidím tu malou holčičku jak něco dělá? V pěti letech mě mamčina teta, u které jsem trávila spousty dlouhých chvil, učila háčkovat. Háčkovaly jsme spolu motýlky. Šlo mi to dlouze, ale zvládala jsem to. Vybavuji si své ruce, jak se perou s každým očkem. Pamatuji si tetu, jak  u mě sedí a trpělivě mi to vysvětluje. Pamatuji si ten maličký domeček, vůni kamen, vůni podmáslovky. Další moment ze své "tvorby" si pamatuji ze školky. Kreslila jsem lyžaře, měl červený rolák a paní učitelka mě chválila. Nad lyžařem byla taková vysoká hora.

Mamka mě k ručním pracem vedla od malička, sama nám šila a pletla. Takové ty stylovky, avšak v době, kdy se hodně nakupovalo u Vietnamců a já to někdy i spolužačkám záviděla. Ani jsem si neuvědomovala jakou mají mamčiny kousky cenu. Tu práci a energii, co do toho vkládala.
Když jsem se hlásila na střední školu, táta mi zaplatil přípravný kurz. Chodila jsem kreslit, bylo mi 14 a jezdila jsem do světa (Prahy). Připravovala jsem se na budoucí život velké holky ❤

Vlastně to všechno šlo samo. Šila jsem na barbíny, kreslila, malovala, vyšívala, drhala náramky,  navlékala korálky, batykovala oblečení, vyráběla přírodní papír, lepené papírové misky,.... Co jsem viděla, to jsem potřebovala zkusit. Na základní škole jsem chodila do estetického kroužku. Když se mě někdo zeptal, čím chci být, říkávala jsem módní návhářkou nebo architektkou. Byla to krásná představa, kterou jsem žila, nedokázala jsem si představit, že bych dělala něco jiného. Když mi bylo 14 let, zemřela mi babička. Měla šicí stroj, takovou parádní letitou Ladu, kterou jsem dostala. Ušila jsem na ni první polštář, první sukně. Má šicí dráha začala. Mamky sestřenice byla švadlena. Když jsem si podávala přihlášku na střední školu, tak jsem jí říkala, že bych chtěla být právě módní návrhářkou nebo architektkou. Tenkrát mi řekla, že když špatně postavím dům, tak může spadnou, ale když špatně ušiji halenku, vždycky se dá přešít a nikomu neublíží. Měla jsem rozhodnuto... Bylo mi 15, měla jsem své sny. Ten rok jsem však zkoušky na uměleckou oděvní školu neudělala. Šla jsem na "humanitní" obor a k myšlence zkusit to znova jsem se nikdy nevrátila..

Od té doby uběhlo tolik let, má láska k tvoření a šití se mě drží stále víc. Těší mě, že si mohu díky Vám plnit své sny ❤

Motto mého blogu? " Plním si své sny. Tvořím, proto jsem!"


Žádné komentáře:

Okomentovat

Akce 10.11.-12.11.2017 do 12:00 Pohankové polštářky

Máme pro Vás první akci dílny  #SaumaMin   😍  Pokud si v období od 10.11. do 12.11. 12:00 vyberete v  Albu plné akce pohankový po...